Hovorová řeč: poslouchejte kousky, ne každé písmeno

SSpontánní řeč je vytvářena tak, jak to jde. „⁠Ами…⁠“ může získat čas na přemýšlení; „⁠такова⁠“ někdy nahrazuje slovo, které mluvčí hledá. Nevykládejte je vždy doslovně a nepřidávejte do každé věty výplně, aby zněly přirozeně.

V rychlé řeči jsou hranice slov hůře slyšitelné. K dalším slovům se připojují krátká slova jako „⁠ще⁠“, „⁠се⁠“, „⁠ми⁠“, „⁠го⁠“; poslechněte si celý díl: „⁠ще ти го изпратя⁠“. Výslovnost lze snížit beze změny pravopisu. Nepište každou slyšitelnou redukci jako nový formulář.

„⁠Що⁠“ pro „⁠защо⁠“ a „⁠кво⁠“ pro „⁠какво⁠“ jsou rozeznatelné hovorové formy. Rozumějte jim, ale preferujte plné formy neutrálním a oficiálním písmem. „⁠Айде⁠“ a „⁠хайде⁠“ nabádají někoho, aby jednal; tón určuje, jak přátelsky znějí.

Slova sama o sobě ironii nevytvářejí. „⁠Е, страхотно!⁠“ po zmeškané sběrnici může vyjadřovat rozmrzelost. Nesuďte podle izolovaného slova. Pokud si nejste jisti, zkontrolujte: „⁠Тоест искаш да кажеш, че…?⁠“. Žádat o vysvětlení je důležitější než napodobovat každou zmenšenou formu.