Závěr: vyvození závěru

Důkaz → úsudek. Vstupujete na mokré nádvoří: „⁠Валяло е⁠“. Déšť jste neviděli, ale usuzujte na to z jeho stop. Toto inferenční použití se nazývá nezvratné.

Jeho vzory se podobají renarativu, ale zachovejte „⁠е/са⁠“ ve třetí osobě: „⁠пишел е⁠“, „⁠писал е⁠“, „⁠бил е писал⁠“, „⁠щял е да пише⁠“, „⁠щял е да е писал⁠“. Mezi zápory patří „⁠не е писал⁠“ a v budoucích vzorcích „⁠нямало е да пише⁠“.

První a druhá osoba jsou ve formě identické s renarativem: „⁠писал съм⁠“, „⁠писал си⁠“. Kontext odlišuje dedukci od hlášení. Příčestí se shodují: „⁠писала е⁠“, „⁠писали са⁠“.

Ne každé „⁠е писал⁠“ je závěr. Také odpovídá běžnému dokonalému: „⁠Той е писал три книги⁠“ může jednoduše konstatovat fakt. Hledejte důkazy a souvislosti, ne jen konec.

„⁠Ти си бил тук!⁠“ může vyjádřit náhlý objev, obdivuhodné použití. Nemusí to znamenat, že vám to někdo řekl.