Dubitativní: zpochybňování tvrzení

Dubitativní dodává nedůvěru k nahlášenému tvrzení: „⁠Той бил писал доклада сам!⁠“.

Přidejte souhlasné „⁠бил⁠“ k renovačnímu vzoru: „⁠бил пишел⁠“, „⁠била пишела⁠“, „⁠били пишели⁠“; pro aorist, „⁠бил писал⁠“. Udržujte pomocníka v první a druhé osobě: „⁠бил съм писал⁠“, „⁠бил си писал⁠“, „⁠били сме писали⁠“, „⁠били сте писали⁠“. Třetí osoba nemá žádné vnější „⁠е/са⁠“.

Budoucnost: „⁠щял бил да пише⁠“; dokončení před budoucím bodem: „⁠щял бил да е писал⁠“. Neskládejte dvě kopie „⁠бил⁠“: perfektní a pluperfektní nemají žádné samostatné dubitativní paradigma. Mezi zápory patří „⁠не бил писал⁠“ a „⁠нямало било да пише⁠“.

Opřekrytí: „⁠бил писал⁠“ může také neutrálně hlásit „⁠е писал⁠“ nebo „⁠беше писал⁠“. Kontext, intonace a slova jako „⁠уж⁠“ prozrazují nedůvěru. „⁠уж⁠“ sám o sobě nevytváří dubitativní slovesný tvar.

Používejte jej opatrně: skeptická ozvěna někoho může znít výsměšně. Pro klidnější konverzaci řekněte „⁠Не съм сигурен, че това е така⁠“.