Interpunkce: hranice a významové vztahy

Najít hranice klauzule. V „⁠Книгата, която ми даде, е тук⁠“ je vložená relativní klauzule uzavřena dvěma čárkami. Druhý uzavírá vkládání spíše než libovolně odděluje podmět a predikát.

Nerozdělujte složenou spojku, jako je „⁠въпреки че⁠“: „⁠Дойде, въпреки че беше уморен⁠“. Sledujte také omezující slova: „⁠Ще дойда само ако ме поканят⁠“ nemá před „⁠само ако⁠“ žádnou čárku.

Ne každé „⁠да⁠“ obsahuje čárku. V „⁠Искам да тръгна⁠“ není potřeba žádná. V „⁠Ако успееш, да ми се обадиш⁠“ čárka uzavírá předchozí podmíněnou klauzuli. Oddělené fráze také potřebují hranice: „⁠Докладът, подписан вчера, е изпратен⁠“.

Závorka „⁠разбира се⁠“ je nastavena na: „⁠Той, разбира се, прие⁠“. „⁠Може би⁠“ se nezapočítává pouze pro použití v závorkách: „⁠Може би ще вали⁠“.

Dvojtečka představuje vysvětlení nebo seznam; středník odděluje více nezávislých částí. Pomlčka může signalizovat náhlý přechod, ale nenahradí automaticky každou čárku. Po reorganizaci textu znovu zkontrolujte interpunkci.