A2 · Oddíl 7
Vzpomínky na dětství
Budeš mluvit o dětství a rozlišovat dva minulé časy.
Nová slova
dětství
vzpomínka
Není to „памет“
(schopnost): „спомен“
je jedna konkrétní vzpomínka.
pamatovat si
„Помниш ли…?“
= Pamatuješ si…?
vzpomínat si
„Спомням си за…“
= vzpomínám na něco.
jako dítě
Žena řekne „като малка“
. Také: „като дете“
(jako dítě).
vyrůst
vesnice
„На село“
= do vesnice, na venkov.
dvůr
играчкаigrachkahračka
училищеškola
přítel
O ženě: „приятелка“
. „Приятелят ми“
může znamenat i „můj přítel (partner)“.
rodič
tehdy
každý
„Всеки ден“
(každý den), „всяка сутрин“
, „всяко лято“
.
často
бабаbabababička
дядоdyadodědeček
Mužský rod, i když končí na -о. „Дядо Коледа“
je Děda Mráz (Santa Claus).
bydlet
„Живея в София.“
Před в nebo ф se „в“ mění na „във“: „във Варна“
.
hrát
Bez předložky: „играя футбол“
, „играя табла“
.
Stará fotka
Marie, kamarádka
Леле, стара снимка! Ти ли си това като дете? Къде е?
Páni, stará fotka! To jsi ty jako dítě? Kde to je?
На село при баба ми. Там израснах.
Na vesnici, u babičky. Tam jsem vyrůstal.
Marie, kamarádka
Често ли ходеше там?
Jezdil jsi tam často?
Да, всяко лято ходех при баба и дядо.
Ano, každé léto jsem jezdil k babičce a dědovi.
Marie, kamarádka
А кой е любимият ти спомен оттам?
A jaká je tvoje nejmilejší vzpomínka odtamtud?
Една вечер дядо ме заведе за риба на реката.
Jednou večer mě děda vzal na ryby k řece.
Marie, kamarádka
Колко хубаво! Аз като малка живеех в града и рядко ходех на село.
To je krásné! Já jsem jako malá bydlela ve městě a na venkov jsem jezdila málokdy.
Gramatika
Dva minulé časy. Nedokonalé maluje pozadí a zvyky: „Всяко лято ходехме на село“
, „Баба правеше баница“
. Aorist posouvá příběh dál — jedna dokončená událost: „Една зима натрупа много сняг“
. „Всяка сутрин“
, „често“
, „докато“
→ nedokonalé; „изведнъж“
, „една зима“
→ aorist.
Баба ми всяка сутрин ни правеше баница.
Babička nám každé ráno dělala banicu.
Една зима натрупа много сняг и училищата бяха затворени.
Jednu zimu napadlo hodně sněhu a školy byly zavřené.
Léta u babičky
Като малък прекарвах всяко лято при баба и дядо в едно село до Велико Търново. Къщата им беше стара, но дворът беше огромен. Сутрин ставах рано и помагах на дядо в градината. Баба правеше баница и ни викаше за закуска. Следобед играехме с другите деца на улицата до късно. Тогава нямахме телефони, но никога не ни беше скучно. Едно лято се случи нещо невероятно — дядо ми купи колело! Цял ден го карах по улиците на селото и вечерта се прибрах уморен, но щастлив. И до днес, когато ям баница, си спомням за онова лято.
Jako kluk jsem každé léto trávil u babičky a dědy na vesnici u Velikého Tarnova. Jejich dům byl starý, ale dvůr obrovský. Ráno jsem vstával brzy a pomáhal dědovi na zahradě. Babička dělala banicu a volala nás ke snídani. Odpoledne jsme si s ostatními dětmi hráli na ulici až dlouho do večera. Tenkrát jsme neměli telefony, ale nikdy jsme se nenudili. Jedno léto se stalo něco úžasného – děda mi koupil kolo! Celý den jsem jezdil po vesnických ulicích a večer jsem se vrátil domů unavený, ale šťastný. Dodnes, když jím banicu, vzpomenu si na to léto.
Příklady
Като малък живеех при баба и дядо на село.
Jako dítě jsem bydlel u babičky a dědy na vesnici.
Всяко лято ходехме на море с родителите си.
Každé léto jsme jezdili s rodiči k moři.
Помня, че дворът ни беше много голям.
Pamatuju si, že náš dvůr byl hodně velký.
Цял ден играехме с децата на улицата.
Celé dny jsme si hráli s dětmi na ulici.
Тогава нямахме мобилни телефони и интернет.
Tenkrát jsme neměli mobily ani internet.
Израснах в малко село близо до Пловдив.
Vyrůstal jsem v malé vesnici u Plovdivu.
Коя беше любимата ти играчка като дете?
Jaká byla tvoje nejoblíbenější hračka v dětství?
Спомням си първия си ден в училище.
Pamatuju si svůj první den ve škole.
Често ли ходеше при баба си на село?
Jezdil jsi často k babičce na vesnici?
Приятелят ми от детството сега живее в Германия.
Můj kamarád z dětství teď žije v Německu.