В събота Иван и Елена планират разходка на Витоша. Иван иска да тръгнат в седем, а Елена иска да поспи. «Ти винаги решаваш вместо мене», казва тя. Иван започва да обяснява, но Елена го прекъсва. Разговорът вече прилича на караница. Тогава двамата спират за малко. После Елена изслушва Иван: той иска да се приберат преди дъжда. Иван разбира, че тя е уморена от работа. Намират компромис: тръгват в девет и избират по-кратък път. Вземат си сандвичи, а за чай отделят четири евро. Не е нужно да са на едно мнение за всичко, за да си прекарат добре.

V sobotu plánují Ivan a Elena procházku po Vitoše. Ivan chce, aby odešli v sedm, zatímco Elena chce ležení. „⁠Vždy za mě rozhoduješ ty,⁠“ říká. Ivan začne vysvětlovat, ale Elena ho přeruší. Rozhovor se mění v hádku. Potom se oba na chvíli odmlčí. Poté Elena vyslechne Ivana: chce, aby se dostali domů před deštěm. Ivan chápe, že je unavená z práce. Najdou kompromis: vyrazí v devět a zvolí kratší trasu. Vezmou si chlebíčky a odloží čtyři eura na čaj. Nepotřebují se na všem dohodnout, aby se dobře bavili.

Příklady

Спорът започна за едно отворено прозорче в автобуса.

Hádka začala nad otevřeným oknem v autobuse.

Не искам всяко несъгласие да става караница.

Nechci, aby se každá neshoda změnila v hádku.

Защо ми се сърдиш, без да ме изслушаш?

Proč jsi na mě naštvaný, aniž bys mě vyslechl?

Не ми крещи; можем да говорим със спокоен тон.

Nekřič na mě; můžeme v klidu mluvit.

Ние не сме на едно мнение за пътуването.

Nemáme stejný názor na cestu.

Разбирам те, но и аз имам право на мнение.

Chápu tě, ale i já mám právo na názor.

Нека поговорим след вечеря, когато сме по-спокойни.

Promluvme si po večeři, až budeme klidnější.

Понякога отстъпвам, но не искам винаги аз да отстъпвам.

Občas ustoupím, ale nechci být tím, kdo vždy ustoupí.

Този път намерихме компромис и двете сме доволни.

Tentokrát jsme našly kompromis a obě jsme spokojené.

След недоразумението се помирихме и продължихме разходката.

Po nedorozumění jsme se usmířili a pokračovali v procházce.

Začít lekci