Mezi kamarády

В България хората минават на ти доста бързо. Колегите в един офис обикновено си говорят на ти още от първия ден, дори ако между тях има разлика във възрастта. Младите хора почти винаги си говорят на ти — в кафенето, във фитнеса, в университета. А между приятели и роднини вие звучи странно и студено. Но има ситуации, в които вие е задължително. Когато говорим с непознат по-възрастен човек, с лекар, с учител или със служител в институция, използваме вие. Ако кажете „ти“ на възрастна жена в автобуса, тя може да се обиди. Кой предлага да минем на ти? Обикновено по-възрастният или този, който е по-високо в йерархията. Той може да каже: „Да минем на ти?“ или просто „Може на ти.“ Тогава е учтиво да се съгласите. Интересно е, че в магазина и в кафенето продавачите често казват ти на млади клиенти. Това не е грубо — просто звучи по-приятелски. Ако не сте сигурни, започнете с вие. Никой няма да се обиди, че сте прекалено учтиви.

V Bulharsku lidé přecházejí na „⁠ти⁠“ docela rychle. Kolegové v kanceláři si obvykle tykají od prvního dne, i když je mezi nimi věkový rozdíl. Mladí lidé si skoro vždycky tykají – v kavárně, v posilovně, na univerzitě. A mezi přáteli a příbuznými zní „⁠вие⁠“ zvláštně a chladně. Jsou ale situace, kdy je „⁠вие⁠“ nutností. Když mluvíme se starším cizím člověkem, s lékařem, učitelem nebo s úředníkem na úřadě, vykáme. Když řekneš „⁠ти⁠“ starší paní v autobuse, může se urazit. Kdo navrhuje tykání? Obvykle starší člověk nebo ten, kdo je výš v hierarchii. Může říct: „⁠Nebudeme si tykat?⁠“ nebo prostě „⁠Klidně mi tykej.⁠“ Pak je zdvořilé souhlasit. Zajímavé je, že v obchodech a kavárnách personál mladým zákazníkům často tyká. Není to hrubé – jen to zní přátelštěji. Když si nejsi jistý, začni s „⁠вие⁠“. Nikdo se neurazí, že jsi byl příliš zdvořilý.