Malířství a výstavy

В неделя с приятелката ми Вера отидохме в Националната галерия. Там от няколко месеца е подредена изложба с творби на български художници от двадесети век. В първата зала има портрети и пейзажи. Много ми харесаха картините на Владимир Димитров – Майстора. Той рисува селски хора, жътва и плодове с ярки, топли цветове. Някои от портретите са нарисувани преди повече от сто години, но изглеждат съвсем съвременни. Във втората зала са изложени абстрактни творби. Вера ги хареса, а аз дълго гледах едно голямо платно и не разбрах какво изобразява. Екскурзоводката ни обясни, че художникът не рисува предмети, а чувства. След това картината ми се стори по-интересна. В последната зала има скулптури от камък и дърво. До всяка творба има малък надпис с името на автора и годината. Пипането е забранено, но снимането без светкавица е разрешено. Накрая пихме кафе в двора на галерията и спорихме коя творба е най-хубава. Така и не се съгласихме, но решихме след месец да отидем пак.

V neděli jsme s kamarádkou Věrou šly do Národní galerie. Už pár měsíců je tam výstava děl bulharských umělců 20. století. V prvním sále jsou portréty a krajiny. Moc se mi líbily obrazy Vladimira Dimitrova – Mistra. Maluje venkovské lidi, žně a ovoce v jasných, teplých barvách. Některé portréty byly namalovány před více než sto lety, ale vypadají úplně moderně. Ve druhém sále jsou abstraktní díla. Věře se líbila, ale já jsem se dlouho dívala na jedno velké plátno a nepochopila, co zobrazuje. Průvodkyně nám vysvětlila, že umělec maluje pocity, ne předměty. Potom mi obraz připadal zajímavější. V posledním sále jsou sochy z kamene a dřeva. U každého díla je malý štítek se jménem autora a rokem. Sahat se nesmí, ale fotit bez blesku je dovoleno. Nakonec jsme si daly kafe na nádvoří galerie a dohadovaly se, které dílo je nejkrásnější. Neshodly jsme se, ale rozhodly jsme se, že za měsíc půjdeme znovu.