Divadlo a koncerty

Миналия петък за първи път бях на симфоничен концерт. Колежка ми подари билет за зала „България“, защото тя не можеше да отиде. Билетите бяха разпродадени от седмици, така че не можех да откажа. Когато пристигнах, публиката вече беше заела местата си. Повечето хора бяха облечени официално, а аз бях с дънки. Почувствах се малко неудобно, но никой не ми обърна внимание. Оркестърът излезе на сцената, публиката ръкопляска, а после в залата стана съвсем тихо. Диригентката вдигна ръце и музиката започна. Първата част ми се стори доста дълга. Не знаех кога може да се ръкопляска и два пъти заплясках преди всички. В антракта една възрастна дама ми обясни правилото: ръкопляска се само в края на цялото произведение, не между частите. Втората част беше по-енергична и много ми хареса. Накрая публиката стана права и викаше „Бис!“, докато оркестърът не изсвири още една кратка пиеса. Сега вече знам правилата и мисля да си купя абонамент за цялия сезон.

Minulý pátek jsem byla poprvé na symfonickém koncertě. Kolegyně mi darovala lístek do sálu Bulgaria, protože nemohla jít. Lístky byly vyprodané už několik týdnů, takže jsem nemohla odmítnout. Když jsem dorazila, publikum už sedělo na svých místech. Většina lidí byla slavnostně oblečená a já byla v džínách. Cítila jsem se trochu nepatřičně, ale nikdo si mě nevšímal. Orchestr vyšel na pódium, publikum zatleskalo a pak se v sále úplně ztišilo. Dirigentka zvedla ruce a začala hudba. První část mi přišla docela dlouhá. Nevěděla jsem, kdy se smí tleskat, a dvakrát jsem začala tleskat dřív než ostatní. O přestávce mi jedna starší paní vysvětlila pravidlo: tleská se jen na konci celého díla, ne mezi větami. Druhá část byla energičtější a moc se mi líbila. Na konci publikum vstalo a volalo „⁠Přídavek!⁠“, dokud orchestr nezahrál ještě jednu krátkou skladbu. Teď už pravidla znám a přemýšlím, že si koupím abonmá.