Přípona následuje za kořenem a může tvořit nové slovo: „⁠стол — столче⁠“. Zdrobněliny také vyjadřují postoj. „⁠Книжка⁠“ může být malá kniha, ale „⁠шофьорска книжка⁠“ pojmenovává dokument. Zkontrolujte tón a kontext.

«Книжка» е умалително име, но понякога назовава документ.

„⁠Книжка⁠“ je zdrobnělé podstatné jméno, ale někdy pojmenovává dokument.

«Учител» е съществително, а «учителски» — прилагателно.

„⁠Учител⁠“ je podstatné jméno, zatímco „⁠учителски⁠“ je přídavné jméno, které znamená „⁠týkající se učitelů⁠“.

Tvoření slov: předpony, přípony a čeledi

Příklady

Шофьорската книжка не е малка книга с разкази.

Řidičský průkaz není malá kniha příběhů.

Това столче е за детето; големият стол е за теб.

Tahle židlička je pro dítě; velká židle je pro tebe.

Една думичка може да промени тона на цялото съобщение.

Jedno malé slovo může změnit vyznění celé zprávy.

Не всяко умалително звучи гальовно.

Ne každá zdrobnělina zní láskyplně.

Същата наставка може да придаде пренебрежителен оттенък.

Stejná přípona může přidat odmítavý odstín významu.

Как ще назовеш човек, който преподава?

Jak nazveš člověka, který učí?

Ласкавото обръщение към приятел невинаги е уместно в офиса.

Laskavý způsob oslovování přítele není v práci vždy vhodný.

Учтивостта зависи и от тона, не само от думите.

Zdvořilost závisí také na tónu, nejen na slovech.

Začít lekci