C1 · Oddíl 11
Intonace a emoce
Rozlišuj překvapení, pochybnosti a podráždění prostřednictvím tónu a kontextu.
Nová slova
intonace
stoupající tón
klesající tón
prodloužená samohláska
větný přízvuk
nejistá odpověď
ano, správně
oh, no tak
no to jsou věci
wow
vážně
to nemůže být
řekni to znovu
nezní to přesvědčivě
aniž bych zvýšil hlas
zklamání
neber to tak
Jeden „v pořádku“, dva výklady
Nina, spolubydlící
Добре… ще изчакам още един час.
Dobře... Počkám další hodinu.
Звучиш неуверено. Удобно ли ти е наистина?
Zníš nejistě. Opravdu ti to vyhovuje?
Nina, spolubydlící
Честно казано, не. Майсторът обеща да дойде в десет.
Upřímně, ne. Opravář slíbil, že přijde v deset.
Nina, spolubydlící
Сега казва, че със сигурност ще е тук до обяд. Да бе, да.
Teď říká, že do poledne tu určitě bude. No jasně, určitě.
Май не му вярваш вече.
Zdá se, že už mu nevěříš.
Nina, spolubydlící
Именно. Но не искам да му се карам.
Přesně tak. Ale nechci se s ním hádat.
Nina, spolubydlící
Ще му кажа: «ДНЕС трябва да стане».
Řeknu mu: „Musí se to stát DNES.“
Така подчертаваш деня; можеш да добавиш и краен час.
Tím zdůrazňuješ den; můžeš přidat i nejzazší čas.
Nina, spolubydlící
Добра идея. До дванайсет, защото после излизам.
Dobrý nápad. Do dvanácti, protože pak odcházím.
Nina, spolubydlící
Ако не успее, ще уговорим друг ден.
Pokud to nezvládne, domluvíme se na jiný den.
Nina, spolubydlící
Ето, вече знам какво искам да кажа.
Teď už vím, co chci říct.
Nina, spolubydlící
И не ми се налага да превръщам «добре» в обещание.
A nemusím proměnit „v pořádku“ ve slib.
Gramatika
Stejná slova mohou vyjadřovat souhlas, otázku nebo pochybnost. Poslouchejte pohyb ve výšce, pauzy a zdůrazněné slovo. Interpunkce pouze pomáhá; bez kontextu nemůžeme spolehlivě rekonstruovat tón.
«Добре» с въпросителен тон може да търси потвърждение.
„Добре“
s tázavým tónem může vyjadřovat žádost o potvrzení.
Сериозно ли, приели са те в екипа?
Vážně, byl jsi přijat do týmu?
Příklady
Да бе, да, пак ще свършим за пет минути!
Jo, jasně, za pět minut zase skončíme!
Е, стига де, това вече го обсъдихме.
No tak, už jsme to probírali.
Не повишавам глас; искам само да ме чуеш.
Nezvyšuji hlas; chci jen, abys mě slyšel.
Ако подчертая «аз», противопоставям себе си на друг човек.
Pokud zdůrazním „аз“
, stavím sebe do protikladu k jinému člověku.
Брей, ти наистина си поправил колелото!
Páni, kolo jsi opravdu opravil!
Я пак, не разбрах дали говориш на шега.
Řekni to znovu, nepochopil jsem, jestli si děláš srandu.
Ама че работа, асансьорът пак не работи.
No, upřímně, výtah je opět mimo provoz.
Тонът подсказва раздразнение, но не доказва какво мисли човекът.
Tón naznačuje podráždění, ale nedokazuje, co si daná osoba myslí.