Pejo Javorov

Две хубави очи. Душата на дете в две хубави очи; — музика — лъчи Не искат и не обещават те… Душата ми се моли, дете, душата ми се моли! Страсти и неволи ще хвърлят утре върху тях булото на срам и грях. Булото на срам и грях — не ще го хвърлят върху тях страсти и неволи. Душата ми се моли, дете, душата ми се моли… Не искат и не обещават те! — Две хубави очи. Музика, лъчи в две хубави очи. Душата на дете… Авторски коментар Представи си, че в книжарница в София двама души четат това стихотворение един след друг. Първият запазва еднаква малка пауза след всеки ред. Втората читателка следва изречението и оставя повторението да промени тона. Текстът е същият, но връзките между частите му се чуват различно. Точно тази разлика ще изследваме. Не търсим тайно послание, което някой трябва да ни съобщи. Търсим как думите правят възможни няколко обосновани прочита. Началото съпоставя очи, душа и дете. Не получаваме външен портрет с цвят, форма и възраст. Вниманието се премества от видимото към представа за чистота. Музиката и лъчите също не са части на лицето. Те свързват различни усещания и така разширяват образа. Ако преведем всичко в сухо твърдение, ще загубим важна част от внушението: възможността да усетим връзката, преди да я назовем. Местоимението в края на третия ред отлага назоваването на вършителя. Това е обратен словоред, но не и случайна украса. Първо чуваме отказа от искане и обещание; едва след това изказването се затваря. При четене на глас не е нужно да подчертаваш всяка дума. Избери кое е важно за твоя прочит: липсата на настояване, липсата на обещание или самото присъствие на очите. После провери дали следващите редове подкрепят избора ти. Средата на стихотворението съдържа твърдение и неговото отрицание. Бъдещето първо е представено като заплаха, а после заплахата е отхвърлена. Обратният ред на думите прави връзката видима: едни и същи части се връщат с променена посока. Нека не свеждаме това до отговора, че говорителят просто е сменил мнението си. Повторението може да се чуе и като опит да удържи желаната чистота въпреки страха. Това е хипотеза, а не документ за душевното състояние на автора. Повтарящата се молба също не стои неподвижно. Първият път тя звучи преди заплахата, а втория път — след нейното отхвърляне. Същите думи вече носят памет за прочетеното. Ето защо механичното повторение на една и съща мелодия може да заличи развитието. Опитай втория път да запазиш повече колебание или повече решимост. И в двата случая обясни коя връзка в текста те е насочила. Не е достатъчно само да кажеш, че така ти харесва. В края се връщат очите, музиката, лъчите и душата. Затварянето напомня началото, без да изтрива напрежението в средата. Затова огледалната композиция не означава непременно спокоен кръг. Можем да чуем постигната увереност, но можем да чуем и настойчив опит да убеди себе си. Добрият коментар разграничава тези възможности и посочва на какво се опира. На финала прочети началото още веднъж. Отбележи една промяна в своя глас и я обвържи с точен детайл, а не с обща дума като красиво. Последната дума на този разговор не е присъда. Попитай събеседника си каква промяна е чул и сравни неговото усещане със своето намерение.

Dvě krásné oči. Dětská duše ve dvou krásných očích; – hudba – paprsky Ani nežádají, ani neslibují... Moje duše se modlí, dítě, moje duše se modlí! Vášně a těžkosti zítra na ně vrhne závoj hanby a hříchu. Závoj hanby a hříchu – nebude na ně uvrženo vášněmi a těžkostmi. Moje duše se modlí, dítě, moje duše se modlí... Ani nežádají, ani neslibují! - Dvě krásné oči. Hudba, paprsky ve dvou krásných očích. Dětská duše... Komentář autora Představte si, že v knihkupectví v Sofii čtou dva lidé jednu po druhé tuto báseň. První zachovává stejnou malou pauzu po každém řádku. Druhá čtenářka, žena, sleduje větu a nechává opakování změnit tón. Text je stejný, ale jinak jsou slyšet souvislosti mezi jeho částmi. Právě tento rozdíl budeme zkoumat. Nehledáme tajnou zprávu, kterou nám musí někdo sdělit. Hledáme, jak slova umožňují několik uzemněných čtení. Začátek staví vedle sebe oči, duši a dítě. Nezískáme vnější portrét barvy, tvaru a stáří. Pozornost se přesouvá od viditelného k pojmu čistoty. Hudba a paprsky také nejsou součástí obličeje. Propojují různé vjemy a rozšiřují tak obraz. Převedeme-li vše do suchého konstatování, ztratíme důležitou část sugesce: schopnost cítit souvislost, než ji pojmenujeme. Zájmeno na konci třetího řádku odkládá pojmenování konatele. Jedná se o obrácený slovosled, ale ne o náhodné přikrášlení. Nejprve slyšíme, že oči se ani neptají, ani neslibují; teprve pak se výrok uzavírá. Při hlasitém čtení není potřeba podtrhávat každé slovo. Vyberte si, co je pro vaši četbu důležité: nevtíravost, nedostatek slibů nebo pouhá přítomnost očí. Pak zkontrolujte, zda následující řádky podporují vaši volbu. Uprostřed básně je výpověď a její negace. Budoucnost je nejprve prezentována jako hrozba a poté je tato hrozba odmítnuta. Obrácené pořadí slov zviditelní spojení: stejné části se vracejí obráceným směrem. Neredukujme to na odpověď, že řečník si to jen rozmyslel. Opakování lze také slyšet jako snahu udržet si kýženou čistotu navzdory strachu. Toto je hypotéza, nikoli dokument o autorově duševním stavu. Ani opakovaná modlitba nezůstane stát. Poprvé zazní před hrozbou a podruhé - po jejím odmítnutí. Stejná slova již nesou paměť na to, co bylo přečteno. To je důvod, proč mechanické opakování stejné melodie může zničit vývoj. Zkuste podruhé, abyste si zachovali více váhání nebo více odhodlání. V obou případech vysvětlete, který odkaz v textu vás nasměroval. Nestačí jen říct, že se vám to líbí. Na konci se vrací oči, hudba, paprsky a duše. Závěr připomíná začátek, aniž by se smazalo napětí uprostřed. Zrcadlová kompozice tedy nemusí nutně znamenat klidný kruh. Můžeme slyšet dosažené sebevědomí, ale můžeme také slyšet naléhavé sebeujišťování. Dobrý komentář tyto možnosti rozlišuje a naznačuje, o co se opírá. Na konci si přečtěte začátek ještě jednou. Všimněte si změny svého hlasu a spojte ji s konkrétním detailem, ne s obecným slovem jako krásná. Poslední slovo v tomto rozhovoru není verdikt. Zeptejte se partnera, jakou změnu slyšel, a porovnejte jeho dojem s vaším záměrem.