Staré bulharské texty: čtení s překladem

Осъвременен превод на краткия откъс: „Защото словото му беше властно.“ Това е част от изречение, а не целият стих. Старобългарският запис е посочен в източника. Той е кирилска транскрипция на глаголически паметник. Следователно видимите букви в изданието и буквите в ръкописа не бива да се смесват. Преводът е съвременен; той не се представя като възстановен средновековен изговор. Първо разпознай „бѣ“ като стара глаголна форма. После забележи, че съчетанието със значение на власт не е предадено буквално. Преводът използва прилагателно. Така става видима разликата между разчитане, тълкуване и избор на естествен съвременен израз. И в съвременния текст словото е подлог, а не лицето, за което се говори. Местоименната форма от оригинала е предадена с „му“. За да обясниш защо, разгледай връзката ѝ със съществителното, а не търси механична замяна на букви. Ако запазиш всяка стара дума, но промениш само знаците, няма непременно да получиш съвременен превод. Накрая сравни две възможности: „словото му беше властно“ и „говореше с власт“. Второто е по-свободно преразказване: сменя подлога и пренасочва вниманието към говорещия. То може да помогне при обяснение, но не е същото редакторско решение. Отбележиш ли разликата, вече не смесваш превод, осъвременяване и коментар.

Moderní bulharský překlad krátkého úryvku: „Neboť jeho slovo neslo autoritu. Toto je část věty, ne celý verš. V prameni je uvedeno starobulharské znění. Jde o cyrilický přepis hlaholského rukopisu. Písmena viditelná v edici je proto třeba odlišit od písmen v rukopisu. Překlad je moderní; nečiní si nárok na rekonstrukci středověké výslovnosti. Nejprve identifikujte „⁠Бѣ⁠“ jako starý slovesný tvar. Pak si všimněte, že fráze vyjadřující autoritu nebyla přeložena doslovně. Překlad používá přídavné jméno. To odhaluje rozdíl mezi dešifrováním, interpretací a volbou přirozeného moderního výrazu. Také v moderním bulharském textu je gramatickým předmětem slovo, nikoli osoba, o které se diskutuje. Původní zájmenná forma je vykreslena jako „⁠му⁠“. Chcete-li vysvětlit proč, zvažte spíše jeho vztah k podstatnému jménu než hledání mechanického nahrazování písmen. Zachování každého starého slova a změna pouze znaků nemusí nutně vést k modernímu překladu. Nakonec porovnejte „⁠словото му беше властно⁠“ a „⁠говореше с власт⁠“. Druhá je volnější parafráze: mění téma a přesouvá pozornost směrem k mluvčímu. Může pomoci vysvětlit význam, ale představuje jiné redakční rozhodnutí. Jakmile si všimnete tohoto rozdílu, můžete oddělit překlad, modernizaci a komentář.